Provokuju, ano. Ale oni mě taky provokujou. A už mnoho let pořád dokola.
Kdo? Učitelé a lektoři angličtiny.
Nejsou hloupí, samozřejmě. Jen pohodlní. Zpohodlněli proto, že učí jazyk, který se stal lingvou frankou. Tedy jazykem, který se používá jako dorozumívací ve velké části světa, dneska vlastně v celém světě.
Představte si, že jste na konferenci, kterou pořádá zdarma vaše jazykovka. Jazykovka se neprofiluje jako specializovaná jen na angličtinu. Můžete se s ní učit různé jazyky. Angličtina je ale nejžádanější a jazykovka pořádá různé specializované kurzy angličtiny. Ve firmách s tím má určitě uspěch a je dobře, že to tak dělá.
No jo, jenže vy angličtinu neučíte. Za leta strávená v téhle jazykovce jste si zvykli, že komunikace je (naštěstí ještě stále) dvojjazyčná – česká i anglická. Jasně, je tam hodně rodilých mluvčích. Haha, rodilý mluvčí rovná se anglicky mluvící? Asi ano. Zvykli jste si i na to, že konference probíhají jen v angličtině, i když jsou otevřené všem lektorům.
Tak, a teď k tématům konference: Language Learning and the Brain: Implications for Practice, Defining Levels a Reality Check. Těšíte se hlavně na Defining Levels, tedy určování úrovní pokročilosti. To je oříšek z mnoha důvodů a vy doufáte, že se dozvíte něco nového.
O. K. Příspěvek hezky zopakoval to, co si můžeme přečíst kdekoli – jak obecně vypadá znalost na jednotlivých úrovních Evropského referenčního rámce – a popsal, co má student na každé úrovni umět. A už se blížíme k tomu mému tzv. zhloupnutí.
Dozvíte se třeba to, že na úrovni A2 by měl student zvládnout Present perfect. Že nevíte, co to je? Anebo víte, ale v jazyce, který vyučujete vy, se nic takového nevyskytuje? Pro autorku příspěvku žádný problém. Ona nezáludně popisuje, co má umět student angličtiny.
To vás může trochu nakrknout, ale protože jste ostřílení životem mezi anglo-centristy, hravě hledáte analogie ve “svém” jazyce. A na nic si nestěžujete.
Inspirováni asi nejužitečnější myšlenkou téhle části konference, že úrovně jsou prostupné jako barvy duhy, odvážíte se napsat do chatu dotaz: jak hodnotit a určit úroveň u mluvčích příbuzných jazyků? A jako příklad uvedete Ukrajince učící se česky.
Co myslíte? Jaká bude reakce? Čekala jsem automatickou odpověď ve smyslu “promiňte, ale neučím češtinu, takže fakt nevím”. Přišlo příjemné překvapení v podobě poněkud zmateného výrazu a zjevné snahy se aspoň zamyslet. Dopsala jsem k tomu návod – zkuste to vzít přes germánské jazyky a najít nějakou podobnost. Rozpaky neskrýval ani moderátor.
A to je to “zhloupnutí”. Mám dlouhodobě pocit, že vyučující angličtiny nedokážou vylézt ze své linguofrancké anglo-centrické bubliny. Jako kdyby jim angličtina zatemnila mozky. Vědí ledacos o všech možných varietách a dialektech angličtiny, ale nezvládnou si ad hoc představit, já nevím, Američana učícího se německy nebo islandsky. Prostě nějaký jiný germánský jazyk.
Příčinu vidím v tom, že výuka angličtiny probíhá jaksi jednosměrně – všichni se ji snažíme naučit. Navíc se angličtina od svých germánských příbuzných asi vzdálila na první pohled víc než třeba italština od francouzštiny nebo čeština od ukrajinštiny.
Převaha angličtinářů se pak promítá mj. do tvorby MCQ testů, pro franko-centristy QCM a pro zbytek lidstva takové ty testy, kde jsou otázky s výběrem z více odpovědí. Tyhle testy jsou pro určení úrovně mluvčího příbuzného jazyka naprosto zavádějící. Určí totiž hlavně pasivní porozumění. A to je u mluvčích příbuzného jazyka pochopitelně na mnohem vyšší úrovni než u mluvčích nepříbuzných jazyků. Navíc ale nevypovídá nic o jeho aktivní znalosti.
Pomohlo by, kdyby se studenti anglistiky-amerikanistiky nebo jednoduše angličtiny, museli během studia povinně seznámit s jedním až dvěma jinými germánskými jazyky? Nebo kdyby měli přednášky z komparativní lingvistiky? Nebo z čehokoli, co by jim pomohlo pochopit, že mezinárodní fonetická abeceda umí zapsat všechny hlásky světa a že se studenty všichni netrénujeme Listening, Speaking, Writing a Reading? (Toto si necucám z prstu, jen vzpomínám.)
Já nejsem češtinářská puristka ani stará protivná franštinářka, co se nenaučila dost dobře anglicky. Jenom mi to hlava nebere. Proč jsme se my ne-angličtináři naučili “číst” obecné informace v anglo-centrických příspěvcích, ale angličtináři neumí příspěvek napsat obecně, pro všechny jazyky?
No, a zpět ke konferenci. Moje touha dozvědět se, jak opravdu spolehlivě určit úroveň studentů, uspokojena nebyla. Ale aspoň jsem byla ujištěna, spíš mimo hlavní příspěvky, že tyhle škatulky vyžadujou hlavně firmy a úřady. Tak budu dál spoléhat na seznamy gramatických jevů, které má ta která úroveň pojmout a na svou intuici. Snad je po dvaceti letech praxe už dost vytrénovaná. Moje soukromá škála je: nedá se s ním/ní pořádně mluvit – A, dá se s ním/ní jakžtakž mluvit – B, mluví skoro jako já – C. Berte to s nadsázkou.
Jinak díky za konferenci. Kdybych uměla líp anglicky, možná bych to na příštím ročníku mohla ventilovat na ní.